Narodil jsem se na jaře roku 1979 a moc si to bohužel nepamatuji. Jako dítě jsem vyrůstal v milující rodině na vesnici i ve městě, běhal po venku s kamarády, jezdil na tábory, chytal ryby, lozil po skalách, zkrátka užíval si tehdejšího off-line života v "osmdesátkách" plnými doušky. Rád jsem také přicházel věcem na kloub. Hračky jsem rozmontovával a přemýšlel, jak fungují. V pubertě přišla první garážová kapela, první básně, texty a lásky. Také první neřesti, chlapecké party a divoká dobrodružství.
V dospívání jsem netušil, co budu v budoucím životě dělat. Průmyslová škola jako jistota doporučená rodiči a pak logicky technická vysoká škola v Ostravě. Nespoutaný život na VŠ kolejích, nezájem o obor a po pár letech uvědomění, že tudy má cesta nevede. Skončit jako projektant u počítače? Chtěl jsem cestovat, objevovat, podnikat něco s lidmi, hledat vyšší smysl. Pracoval jsem brigádně v Německu, Španělsku, USA a pochopil, že svět je větší a zajímavější. Odkojen tábory jsem začal jezdit na pobyty lidí se zdravotním postižením a místo povinné vojenské služby, jsem nastoupil na roční rekvalifikaci (psychologie, právo) a na praxi do tehdejšího Dětského centra (nyní MŠ a ZŠ speciální) v Novém Jičíně.
V roce 1999 jsem začínal jako asistent u žáků s těžkým vícečetným postižením a začal se zajímat o antropologii, původní národy světa a vliv hudby na člověka. A při hře s dětmi na bubny, kytaru a didgeridoo jsem se začal věnovat skupinové muzikoterapii. Svět lidí s mentálním postižením mě fascinoval, dostalo se mi profesionálního oborového uvedení a tehdy mi přišlo, že "tam venku" nejsou lidi více mentálně v pořádku. Byly u konce divoké devadesátky a úpadek morálních hodnot byl za mě dost turbolentní. „Et urvi, et orvi“. Přestal jsem věřit v český společenský systém ala chléb a hry, zkorumpovanou politiku pestrobarevných stran a zpíval hrdě Krylovy písně. Obrátil jsem pozornost směrem dovnitř.
Vystudoval jsem obor speciální pedagogika a učitelství pro 1. st. ZŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Během školy jsem dojížděl do zařízení sociálních služeb a věnoval se tvorbě metodiky muzikoterapie u lidí s mentálním postižením. Bažil jsem po poznání v humanitních vědách a vydal se na cestu sebepoznání. Absolvoval jsem několik sebezkušenostních výcviků v psychoterapii, muzikoterapii, mediaci, krizové intervenci, projektovém řízení apod. Během následujících 25ti let jsem působil jako asistent, táborový vedoucí, speciální pedagog v dětském domově, učil na praktické škole, externě dojížděl do různých zařízení jako muzikoterapeut, pracoval v sociálních službách jako terénní pracovník, metodik, poradce nebo vedoucí služeb. Při práci jsem organizoval benefiční festivaly v jeskyních (CAVE BEAT a DIDGERIDOOO V JESKYNI) a zaváděl s přáteli eko-programy pro žáky ZŠ a individuální muzikoterapii pro děti se zdravotním postižením v kojeneckém ústavu.
A mezi výše uvedenými profesními cestami jsem se přestěhoval z města na vesnici, na vysoké škole v Olomouci poznal lásku svého života, založil s ní rodinu, zasadil pár stromů a jsem šťastným otcem dvou krásných dcer. A také jsme se stali pejskaři, mentálně si začali ulevovat na zahrádce a jako mnozí další, užívat radosti i starosti každodennosti. Chřibské lesy a okolní krajina mě učarovaly. Dostatek životního prostoru, kousek od lesa, dobrá voda, čerstvý vzduch, dostupnost dřeva a pár přátel, na které se člověk může spolehnout. Těším se také několika cenných přátelství i na dálku, z dob minulých a o to pevnějších.
Posledních 11 let na této cestě jsem působil v Uherském Hradišti v Akropolis a provázel rodiny dětí s ADHD, autismem, duševním onemocněním, mentálním a vícečetným postižením. Založil jsem a vedl speciálněpedagogickou poradnu, spolupracoval s mateřskými a základními školami, institucemi jako KPPP, OSPOD, SVP apod. Rozjížděl jsem preventivní, terénní a terapeutické programy, tvořil metodiky a zaškoloval. Snažil jsem se také rekonstruovat dům, užívat rodiny, cestovat, hrát s kapelou, učit na didgeridoo a žít pestrobarevný život.
Aby toho nebylo málo, z lásky k vibracím, jsem se začal věnovat účinkům nízkofrekvenčního zvuku na lidský organismus. Po stáži v Anglii a prvních experimentech v Akropolis, jsem začal s přítelem Petrem Švarcem vyvíjet vlastní relaxační vibroakustické lůžko VIBROBED. Abych pochopil, jak tento "vesmír" funguje, nastoupil jsem na doktorské studium na ALMA MATER a začal se seriózně věnovat účinkům vibrací na autonomní nervový systém a subjektivní prožívání. Téma mé disertační práce: Vliv vibroakustické terapie ve vzdělávacím prostředí se zaměřením na stres a speciální potřeby osob s vícečetným postižením.
Ve spolupráci s dalšími odborníky jsem měřil fyziologické funkce (variabilita srdeční frekvence, galvanický kožní odpor, salivární kortizol) a subjektní percepci skrze psychologickou diagnostiku. Díky mému školiteli a příteli doc. Jiřímu Kantorovi jsem pochopil, jak se tvoří výzkumný design, medicínské randomizované studie, mezinárodní publikační výstupy apod. Čím více jsem věděl, tím silnějšího dojmu jsem nabýval, že toho vlastně moc nevím. A tento stav trvá a prohlubuje se.
Vedle práce a výzkumu jsem také učil studenty na VŠ a soukromě lektoroval. Poslední roky jsem si však uvědomoval, že je toho na mě moc. Jednak 4 křížky za sebou, druhak pomáhající profese, projektové řízení, akademické nároky a také potřeby rodiny. O vlastních nemluvě. U jednoho projektu pro Ministerstvo zdravotnictví (JSEM JAKÝ JSEM – pro mladistvé s ADHD a PAS) jsem došel na hranici svých sil a sáhl si na dno. Jako „ádeháďák“, který zvládal deset věcí najednou, jsem poznal během pár minut svůj limit a prostě zkolaboval. Psal se začátek roku 2024, půlroční nespavost, kardio-problémy, nereflektování potřeb vlastního těla, kumulace projektů, jízda na dluh a pak STOP. Až hadičky na rukou na urgentu mě definitivně zastavily a já si uvědomil, že takto dál nelze pokračovat. A i přesto, že jsem měl plnou poradnu klientů a hromadu terénní práce, dokončoval metodiku pro ESF projekt, měl těšně před státnicemi a obhajobou disertace, musel jsem všeho nechat a tři měsíce zůstat v OFF-LINE režimu. A tak přišla nová kapitola mého života.
Udělal jsem si kompletní zdravotní STK a začal brát své zdraví vážně. Začal jsem trénovat všímavost, pečovat o plynulejší chod svého srdce, pravidelně plavat a chodit do lesa, navštěvovat individuální terapie, věnovat se více potřebám rodiny, vrátil se k tvorbě textů a vlastní muziky a začal dělat především to, co mi přinášelo dobrý pocit a smysl. Nebýt rodiny a nejlepších přátel, asi bych to nezvládl, jak jsem potřeboval.
Po 25ti letech ve školském a sociálním „terénu" jsem opustil bezpečnou zónu zaměstnaneckého poměru a začal pracovat sám na sebe jako lektor a odborný konzultant. Ve svém pomalém a konečně rozvážném tempu. Dokončil jsem státní doktorskou zkoušku, obhájil disertační práci a chci pokračovat ve výzkumu ve vibroakustické terapii. Věnuji se dalšímu vývoji Vibrobedu, spolupracuji s Národním pedagogickým institutem a Schola Servisem v rámci DVPP, dále Společností pro ranou péči v Olomouci a individuálně sdílím své zkušenosti s oborovými kolegy.
Pro radost se setkávám dobrovolně s bývalými klienty (cvičení, muzika, výlety, sdílení) a oživil jsem program S HUDBOU KOLEM SVĚTA pro děti v mateřské a základní škole. Píšu nové texty, dělám muziku, trávím více času s rodinou, makám na domečku i zahradě a chodím více do přírody. Vedle občasné družnosti vyhledávám spíše klid a pohodu.
Je podzim 2025 a jsem zvědavý, co bude dál…
